17. ... singl ... najt rajd ...
Po pár týdnech úpěnlivého čekání sem se dočkal dalšího "dostihu" v Lounech. Už pátek naznačil, že " šajse veédá" celého týdne se nebude opakovat o víkendu a čeká nás, ačkoliv chladné ,ale naopak slunečné počasí. V Lounech jsem ještě nezávodil, tudíž jsem nevěděl, jak tento okruh jde "cítít" v praxi. Po projetí jednoho okruhu jsem zjistil, jednu skutečnost a ta mi říkala, že toto nebude můj šálek kávy + celkem dlouhá doba, co jsem se nepodíval do terénu na krosovce vzala za své. Po pár kolech "chytání háku" za Pavičem ( Michal Malík ) jsem byl lehce rozrušen, když onen muž na mě získával metry skoro v každém technickém úseku. Jelikož máme mezi sebou rozjetý, takový minizávod ( říkejme tomu malý - mezigalaktický závod o šáňo ) a ten je momentálně byl před závodem 2 : 1 v můj propěch, tak mi tato skutečnost a tlak za Pavičoj strany na mou osobu nedělal vůbec, ale vůbec dobře. Ve 14h středolounského času byl odstartován malý -mezigalaktický závod o šáňo a mimo něj i český pohár v cyklokrosu. Od startu se rozjeli klasické pecky, šlupky a chleba s máslem. A jak bývá zvykem, opět to bylo hektické, každy se všude cpal, toto opravdu neni jako ve frontě na šunku v supermarketu. Když se závodní pole trošku natáhlo, tak jsem zjitil, že Pavič je celkem o dost předemnou, to se mi ovšem nelíbilo, ale zrovna v tu chvíli jsem měl spíše problémy sám se sebou a tím, abych se dostal do nějakýho rozumnýho tempa. Když tento závod lehce zhrnu, tak bych to popsal asi takhle : " První půlka peklo na tři válce, druhá pulka taky peklo, ale už to jelo standartně " Postupně jsem se propracoval z 25. místa na 17. a ještě v posledních metrech se mi podařilo "obložit " Pavicě. Před závodem jsem si stanovil 2 cíle, být do 15tky a porazit Paviče, proto hodnotim tento závod na 50%.
Neděle měla být ve formě tréniku a jelikož jsem byl domluven s Jirkou Plašilem a Máriem, že pokud bude počasí vyrazíme na singl. Musim říct, že po uvolněném sobotním odpoledni se mi nejelo nějak zvlášť dobře. Spíš to bylo trápení. Po nějakém časovém úseku jsem se rozjel a začal si to užívat. Mário potvrzoval svou odvážnost a posílal to tam jako král a my s plášou sme se mu zkoušeli držet za zadkem, ovšem po chvíli Pláša začal bejt trošku přemotivovanej a následovalo pár chyb. Z předchozích zkušeností měl Pláša na sobě motokrosové kalhoty a za chvili se ukázalo proč. V jednom úseku, nejeli jsme zrovna pomalu, sem se koukl před sebe a Pláša už to tam chvíli rovnal ze strany na stranu , tak sem jen šáhl na brzdy ( mám V-brake, takže to nebylo až tak znát ) a pozoroval Plášovu gymnastickou sestavu a čekal jak to dopadne. Když skončilo vložené představení, trošku sem si oddychl, o něco později vrátivší se Mário, který po cestě údajně přemýšlel nad tím co se nám stalo a kde přistane ten vrtulník, Pláša byl jen oválenej. Musim říct, že to co předvedl, by stačilo na placku z m-čr v krasojízdě. Náš "výlet " skončil, najednou se mi v hlavě dostavil inteligentní nápad ( tuším, že zrovna v tu chvíli to bylo cca 1hodinu a pár minut před západem slunce) , že si to dojedu po ose. Už když sem odjížděl z parkoviště, měl sem nutkání se vrátit. Chvíli sem si v duchu nadával jakej sem ... ovšem za chvíli sem se srovnal. Stoupání z FERDINANTOVa na HŘEBÍNEK si asi ještě nějakou dobu pamatovat budu. Po "vyplazení" na hřebíkem už byla pěkná tma a na stopkách poctivé 4hodiny a něco málo minut. Po dojetí domů sem pár chvilek ( cca 10min) seděl v kůži na zemi a nemohl nic, ještěžě sem měl po ruce colu, která zasyčela asi na 3 loky ... ale 5h na stopkách mě celkem uspokojilo :-)
Náhledy fotografií ze složky CC Čp Louny